Přeskočit na obsah
Domů » Krůtí brko, já se přece chci cítit dobře!

Krůtí brko, já se přece chci cítit dobře!

    Jak se máš? Cítíš se dobře?

    Kolikrát týdně tuhle otázku pokládáte svým blízkým, přátelům, známým? A dáváte ji i sami sobě a jaká je odpověď?

    Lidé odpovídají různě, a tak mě zajímalo, co kdo prozradí na Facebooku. Podívejte se na pár reakcí pod příspěvkem níže:


    … když se někdo zeptá “JAK SE MÁŠ?” 😍

    – Jde to, ale dře to, mohlo by to bejt lepší, stojí to za prd, ani se neptej, už bylo líp, vždycky může bejt hůř … 😟😨
    Hmm, a JAK SE V TU CHVÍLI OPRAVDU CÍTÍTE
    ***
    Co kdybyste najednou říkali “MÁM SE DOBŘE” a také se tak cítili  Dá se to totiž naučit,  věříte?

    To zmíněné tlačítko, co mělo být vpravo, teď supluje obrázek  (pořádně vpravo ho ne a ne dostat, tak je tam, kde je), ale když vydržíte, bude znovu i na konci článku, to abyste věděli, vocogo.

    Je zajímavé (pro mě coby nenapravitelnou optimistku spíš smutné), jak lidé komentovali a pardon za některá slova, zkopírováno je do posledního písmenka:

    • Mám se na hovno, ale dobře to snáším.
    • Nikdy som sa nemala lepšie….to nasere toľko ľudí……a to sa mi páči a potom mi je fakt výborne…
    • Mám se čím dál, tím stejně😂😂😂
    • Kdybych se měla lépe už to neunesu.
    • Dobře. Protože co je komu do toho.
    • Raz hore, raz dole.
    • Haha, já se cítím na ho…o a protože jsem člověk, přeji totéž všem, kdo se ptá. 😃

    Věřte nevěřte, těšila jsem se hlavně na kreativní, pozitivní komentáře. Je to pořád “trendy” cítit se blbě? Hm, snad si připadáme veledůležitější, když to máme těžký 🙁 . No dobře, možná se z toho ani nechceme vyhrabat.

    • Možná, že ten, kdo se cítí dobře, o tom nemluví. (V tom případě je to škoda.)
    • Možná, že ti, kteří s tím něco chtějí udělat, hledají cesty. (Věřím tomu, fakt.)
    • A jiní možná jen veřejně pláčou. (Chápu, nikdo je nepolituje.)
    • A další kolem sebe i malinko kopnou. (To mě mrzí.)

    Nu což, to jsme my, lidé. Pořád mezi námi budou takoví, kteří si budou rádi stěžovat. Nic proti, postěžovat si pěkně od plic čas od času potřebujeme, je to fajn. Jen prosím, vážně jen občas. Když se z toho stane mantra, zapácháme sebelítostí na sto honů. Nesoudím, jen konstatuju a jsem moc ráda, že jsme každý jiný. Byla by nuda, kdybychom se všichni uměli cítit dobře, co říkáte? A stejně si to přeju (vždyť říkám, optimistka).

    Myslím, že to stojí za to, umět cítit se dobře. Když se to naučíme, hýbnou se i další věci, zlepšíme naše vztahy, práci i finanční situaci. Což paradoxně považujeme za prapříčiny našeho současného stavu, pokud ho vnímáme jako neutěšený.

    Jee, promiňte, málem jsem zapomněla říct, o co na začátku šlo. Teď budu vteřinku trošku drsná.

    Jestli si právě říkáte “DO PR…., JÁ SE PŘECI CHCI CÍTIT DOBŘE!” (ale ještě úplně nevím, jak na to) nebo jste jen prachobyčejně zvědaví, klikněte na odkaz Vstupenka do Supersféry >>>


    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

    %d bloggers like this: