Přeskočit na obsah
Domů » Mažu Tvoje číslo

Mažu Tvoje číslo

    Co s námi dělá, když se s lidmi necítíme dobře? Myslíme si, že je máme rádi, něco nás k nim pořád táhne, nijak konkrétně nám neublížili, přesto s nimi nejsme svobodní. Necháváme se skrytě utlačovat a doufáme, že se to časem změní, vždyť my na sobě poctivě dřeme! Jsme trpěliví a snažíme se vžít do jejich situace. Snažíme se je pochopit. Říká se přece “co vysíláš, to přijímáš”, tak proč to někdy nefunguje?

    Občas si nevystačíme s láskou a pozitivním přístupem, je potřeba udělat třeba i razantnější krok. Přiznat si, že někteří v našem životě už splnili svůj úkol. Vystihuje následující příběh i Tvoje pocity?


    “Chápej, mám Tě ráda, ale už se s Tebou nechci vídat. Myslela jsem, že když změním přístup, změníš ho i Ty. Řekla jsem Ti aspoň pětadvacetkrát, co mi vadí, vysvětlila jsem Ti, co a proč mě kvůli tomu bolí. Prosila jsem Tě celý 3 roky, abys to nedělal.

    Jako bys mě neposlouchal. Konečně je mi jasný, že se změnit nemůžeš.

    Všechny naše dlouhý rozhovory byly hodně zajímavý, ale příšerně vysilující. Neskutečně mě štveš. A víš proč? Cokoliv řeknu, je blbě. Na můj názor nikdy nekývneš, nikdy neřekneš “můžeš mít pravdu”. Jen Tvoje názory jsou správný, nejede přes ně vlak. Léta mě to trápí, nebo spíš otravuje a fakticky prudí. A ta Tvoje sranda, pořád se do mě strefuješ, dochází Ti, že tohle je fakt už ponižující?

    Přála jsem si Tvoji toleranci, pořád jsem doufala a něco si namlouvala. Marně. Nechci Tě měnit, nechci, abys byl jako já, jenže už ten Tvůj arogantní přístup nevydržím. Proto vymazávám Tvoje číslo.

    Život jde dál, věci se mění a Ty jako bys stál na místě a nechtěl uhnout ani o krok. Seš pořád stejnej, možná je to dobře, sakra já ale nevidím žádnej posun. Mám toho po krk. Těch Tvejch řečí o pravdě. Jedině Tvoje pravda je ta skutečná. Znáš dokonale všechnu moudrost světa a mě už to nudí, jako stokrát ohraná deska.

    Prostě rozhovory s Tebou mi berou šťávu. Často přemýšlím, kam míříš tím svým “takhle to je, bylo to tak vždycky, o tom se nepochybuje”. Jak víš, že to takhle je, zažil jsi to všecko, o čem mluvíš, vždyť seš tady jen půl století a ve všem máš kurva tak zatraceně jasno, ani na vteřinu neuznáš, že to třeba mohlo bejt jinak.

    Jo, můžeš vědět víc, jen mi nech právo na můj vlastní názor. Nech mi právo ho říct a přestaň mi furt dokola nutit ty Tvoje jedinečný soudy. Umožni mi se zlobit, když mi během hodiny popátý nedovolíš se vyžvejknout. Pořád mi skáčeš do řeči a podsouváš tu svoji nejpravdivější pravdu.

    Sněd´ jsi tisíc moudrostí světa a proč teda bojkotuješ všechno, co řeknu? S Tebou to není dialog, už mám toho Tvýho sebejistýho vystupování plný zuby. Chápu, že je to můj problém, a tak ho řeším po svým. Sorry, mažu Tvoje číslo.

    Nejsem na Tvejch vlnách, všechno děláš nejlíp, seš jen sám za sebe. A proč nežiješ tu svoji věčně omílanou pravdu? Mluvíš o soucítění, ale pořád jen mluvíš. Mluvíš o Lásce, a tak proč ji z Tebe necítím? Mluvíš o egu, z Tebe přitom leze i ušima. Ukázal jsi mi, co dokáže manipulace. Ty bojuješ a říkáš, že bojuju já. Tak poslouchej, já bojovat už nechci.

    Léta jsem se bála, že Tě ztratím, i teď mě to bolí, ale jdu jinou cestou a myslím, že už z mýho života musíš pryč. Aspoň pro teď. Možná to děláš schválně, chceš mě někam posunout, na to Ti v tuhle chvíli ale kašlu. Často říkáš, že jsi mým učitelem, jo, uznávám, naučil jsi mě hodně. Za všechno Ti děkuju, posunul jsi mě a donutil nelpět na lidech a věcech. Jenže sám stojíš, jseš jako sloup z betonu. Vždycky spolehlivě na svým místě. Beze změny. A tak na Tobě právě teď už konečně přestávám lpět. Třeba už jsem připravená na dalšího učitele. A tak mažu Tvoje číslo.

    Jestli se někdy někde uvidíme, to teď nechávám být, potřebuju si odpočinout. Děkuju Ti a měj se dobře!”

    DELETE


    “Tak, konečně jsem našla odvahu rozejít se s lidmi, co mě vysávají. Možná o tom ani nevědí a možná mě jen zkoušejí. Nevím. Co vím určitě, mám se příliš ráda, abych se nechala pořád dokola hrotit.

    Možná bych měla sklapnout uši, najít sama v sobě dostatek tolerance a tiše s pokorou dělat, že to takhle má být, že je všechno v pořádku. Ne, není! Ten člověk mi léta leze na nervy, neposlouchá, co mu říkám. Občas se chová i mile, jenže to mi nestačí.

    Trhám pouta a jsem volná.

    Naučil mě moc, pochopila jsem, co je to lpění a usilování. Poznala jsem, kam až jsem schopná zajít, abych ho neztratila. Zjistila jsem, co už nehodlám tolerovat. Ukázal mi, jak může vypadat manipulace.

    Bude se mi stýskat, ale dám to, ukrajoval mi prostor, kterej nutně potřebuju, bral mi možnost být sama sebou. Nedával mi svobodu vlastního pohledu a mě to stresovalo. Pro tohle všechno jsem smazala jeho číslo.”


    Možná není Tvůj příběh až tak odlišný.

    Stáhni si minutové cvičení

    pro momentální odplavení stresu, které Ti pomůže třeba zrovna i při setkávání s podobnými lidmi 🙂 🙂 .

    První pomoc za minutu při úzkosti, stresu, nervozitě, vzteku.

    Akutní odplavení stresu, cvičení v mp3.

    Jak řešíš Ty tyhle “závislé vztahy”, dokážeš včas zmáčknout DELETE? Poděl se v komentářích.  

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

    %d bloggers like this: